ani nevíte, kolik toho mám na srdci

18. března 2009 v 18:34 | myself |  novinky z mého života
a proto vám řeknu veliký kulový. protože už mě to sere a stejně si nepřipadám nějak extra nasraná. a navíc je to hrozný, v době kdy sem tu já tu nikdo neni a akdyž odejdu tak tu zas všichni sou ... už mám pocit jako bych tam nepatřila. no kam to nwm ale stě někam. já vlastně nidky nikam k nikomu nepatřila. všechno to byla jenom iluze. a ačkoli už se mi to stalo tolikrát, ještě jsem se nepoučila aještě pořád to nedokážu hned na začátku poznat. a tak mi to vždycky ublíží. by jeden řek že buď ze sebe dělám chudinku, nebo po mejch zkušenostech už se mi to neztane tak často. ale ono můžu bejt opatrná jak chci. zjistit po nějaký době ač třeba po 4 rocích, že ten by za to mohl stát. a tak pomalu odendavám všechny zábrany a to se mi vždycky vymstí. to mám vážně vůči všem zůstat tak chladná???

byla jsem taková. pamatuju si že když sem začínala z toho dna, byla jsem chladná. nikomu sem se neotevřela ať šlo o kohokoli. jenže pak sem si jaxi taxi našla pár lidí, se kterejma se o tom dalo bavit a začala sem je mít ráda. začala jsem s nima žít. začala sem s nima za každou cenu počítat. a pak přišla jedna velká rána. ona změnila působiště, začal se jí kurvit net a ona na pár, co pár, na delší dobu odešla. a když se vrátila, bylo to jiný. chyběla mi každym kouskem a pak už to nebylo takový. už nikdy. dřív sem od ní dostávala nejmíň 10 komentářů denně. kecaly sme uplně o všem. bylo to jako bych našla někoho, kdo mi opravdu rozumí. a když sem přestala bejt chladná se to zase obrátilo proti mě a ona odešla ....

a nechci aby ste si mysleli že mluvim o blogu, mým částečným domovu. ne, mluvim o všem a jednim z příkladů je něco, co se mi stalo v tom opuštěném, starém pokojíčku vzpomínek na všechno, na ten začátek, na to odražení od dna a na to, jak sem se tam málem zase dostala. víte už mě to opravdu nebaví. věčně si myslet že už se to neztane, říct si že už se mu neotevřu ... jenže pak to vždycky udělám, a v ten moment, jako by na to ten někdo čekal, v ten momet se mi to vymstí

život je svině. hci znát toho kdo to neví. kromě lidí jako sou ty, se kterejma se věčně hádáme u cocotte na blogu a i jinde. těm co ti nadávaj, kvůli tvýmu názoru, kterej se liší od toho jejich. těch vypatlaným zamrdaných hajzlů. omlouvám se lidem, který pohoršila moje čeština ... btw to jak někdy fuck hodně sprostě mluvim, ale tentokrát mluvim pravdu, já vás varovala ;)

nwm jestli ste z toho něco pobrali ale já to sem musela dát, a nikdo to číst přece nemusel. a navíc ... ne radši nic, nemám náladu na další ošklivý řeči, který stejně všechny lidi, mnou milovaný už dávno ví ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 100% Cocotte 100% Cocotte | Web | 19. března 2009 v 14:58 | Reagovat

Peknej dizajn.

Lidi jsou svině.

Máš pravdu.

tečka. cézet

Píčovina, co sem ted napsala... Sejde snad na tom?

2 100% Cocotte 100% Cocotte | Web | 19. března 2009 v 14:59 | Reagovat

UPDATE: Věřim tomu, že jsi Míša, hodněkrát mne napadlo, že "MICH" bude nějaká zkratka ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.