supermassive black hole, aneb jedna velká sračka :D

12. února 2009 v 17:31 | myself |  novinky z mého života
ráno bylo jako utrpení. probudila jsem se aniž bych veděla kde jsem a co se děje. měla jsem problém s tim, udržet oči otevřený. pořád sem je zavírala a upadala do mírně hlubokýho spánku. málem sem zaspala. naštěstí sem se ale vykopala z postele aspoň do oslepujícího světla koupelny, kde sem se jakš takš probudila. věděla jsem, že jediný co chi, je zůstat v postely a moct snít. ale to sem si nemohla dovolit. musela jsme bdít (mě se to slovo děsně líbí :D)

při přídopisu jsem měla referát ... no, upřímě, čekala jsem že ho dneska nestihnu. vůbec sem to neměla připravený ani nic podobnýho. ale dostala jsem jedničku a šla příkladem všem ostatním :P prej by si ze mě měli vzít příklad, měla sem to prej nejlepší ... no a ocenení od třídy sem nedostala. páč my takový nejsme (teda já jo, ale oni ne). ne že bych stála o pár slovíček jako "měla jsi to dobrý", nebo "byla jsi dobrá" ale je vidět jak mě ty lidi maj rádi.

a při odpoledním byla sice prdel, njn ono když trávíte čas s anetku tak je prdel vždykcy když má dobrou náladu, ale jelikož je v sobotu valentýn tak sme jako z prdele chtěli někomu napsat milostný přáníčko, hodit ho do tý bedny co je u nás ve škole, a zejtra by jim to deváťáci dali. to je taková trapná akce naší školy *blink* ale prdel to je. no a tak sme psaly :D stě humel.

pak sme měli odpolední, kuchyňky. naštěstí jsme dneska měly tu teoretickou část výuky (teorii) a šly jsme do velký školní kuchyně, kde sme měli přednášku. připadala jsem si jako v nějakym hororu, kde je zavedli přes celou hnusnou budovu do sklepa a tam je zamordovali. jako že sme šli přes celou nechutnou, hnusnou kuchyň dolu do skladových, nechutných a všech možných místností. dokonce sme byly v mrazící místnosti. teda řeknu vám že ačkoli je tam příjemná zima, bylo to dost psycho. jak tam ty místnosti byly oddělený tou tlustou folií a jak to bylo divný. stě nepopsatelný. pak sme šly zase spátky do kuchyně. a tam se mi udělalo mírně nevolno (ale věděla jsem že mě to přejde) a řekla sem si ... to bude prdel jestli se mi udělá blbě a zkolabuju tu :D no a nakonci, když už sme byly v poslední části řednášky, se mi začaly podlamovat kolena, hučet v uších a dělat černo před očima. ale pořád sem jakš takš viděla ale vypadalo to jako když máte obraz, kterej mírně ztmavýte a dáte mu černý okraje, který ho trhaně překrejvaj po stranách :D ale kdybych to ještě neříkala :D a slyšela jsem. no můj sluch se zaměřil na hlas Novotný, což je boss (musej jí říkat pani vedoucí, jak trapný). takže sem z části pochopila, jak se cítil tomáš, když nám zkolaboval na tý přednášce na horách :D:D jenže já narozdíl od něj věděla co mám dělat. no ale musela jsem to říct úče, takže mi poskytla to, co sem chtěla, sednou ti a dát si hlavu mezi kolena.

hej a po cestě domů jsem šla zase s anetkou a ještě druhou anetou (poslední dobou jsou to holky, se kterejma se dá kecat) a na silnici, po který chodíme domů byl namrzlej sníh. no samo sme se klouzaly až domu :D já jako jediná, sice se zimníma botama jako holky ale s converskovou podrážkou, takže mi to klouzalo nejvíc :P a i v mýstech, kde bylo pár kamínků. sem stě nej ne :D a po poli u nás za barákem vezla nějaká ženská malý mimčo na sáňkách ... a ono se nám to dítě normálně smálo :D no to je drzost :D ale bylo to lol. si tam tak kloužu a čekám, kdy si toho všimnou ... a vojča najednou "hele vono to klouže" a koká na mě jak se kloužu :D tak se taky klouzaly :D jak málo stačí k dětské radosti :D (myslim toho malýho klučinu na sáňkách :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gothická pozérka se sklony k Metalu Gothická pozérka se sklony k Metalu | Web | 12. února 2009 v 19:26 | Reagovat

Školní kuchyň = jedno velké blééé

A slovo "blink" mě opravdu rozesmálo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.