Povídka - ten co mě trápí, aneb jak to všechno bylo

26. ledna 2009 v 13:53 | myself |  stories

Povídka - ten co mě trápí, aneb jak to všechno bylo


Jmenuje se Marek. Je mu 14. Bydlí v Neratovicích. Což je od Lišova 173 km (on to počítal :D) . Poznala jsem se s nim 28.8.2008. Na Skalici. Byl u babičky, stejně jako já. Jeho babička má tu muhézní malou chatku s tim rozkošným trpaslíkem, krásnou zahradou, no, co dodat. Byl čtvrtek, v pátek jsem odjížděla domů. Přišel k nám na chatu. Pozvali je babičky. Vyšla jsem z chaty. Stál tam on, se svojí sestřenkou Martinou (15). Ona byla na pohled taková ta drsňačka. Ve skutečnosti tak opravdu jen vypadá. On vypadal jako takej hoper. Dlouhý volný kalhoty skoro u kolen, široká, velká mikina, na krku přívěšek, co ani nevěděl co znamená (já jo páč ho má ségra taky), kšiltovka s velkym kšiltem, no znáte to. Můj první dojem? Ok, s těma si nebudu rozumět. Nebo aspoň ne s nim.
Šli jsme se projít, povídali si, převážně JÁ - MARTINA, MARTINA - MAREK a občas jsme prohodili slovo i spolu. Ale ne moc. Řešili jsme převážně školu a tak. Po procházce jsme se zastavili na
příjezdový cestě. Sedla jsem si na pařez, co tam zbyl po třešni. Oni zůstali stát přede mnou. On tam stál, váha převážně na jedný noze, druhá noha mírně od těla, ruku založenou na prsou, druhou si podpíral bradu. Byl tak nehorázně sexy. Všimla jsem si že se na mě pořád kouká. Nevěděla jsem proč. Ale nezeptala jsem se "co je" jako je to zvykem, koukala jsem se na něj taky. Takhle jsme tam byli až do setmění, hrajíce námi vymyšlenou hru, já si s Markem koukajíce do očí … musela jsem se usmívat. Pak jsem se přemístili na lavičku. Martina seděla naproti mně a Marek vedle mě. Po chvíli jsem se dotkla jeho kolena a zeptala jestli mu to vadí. Vadilo. Chytil mojí ruku a dal jí pryč z kolena ale pořád sme je měli na jeho noze. Naše dlaně se dotýkaly, držel mě a přejížděl mi palcem po hřbetě ruky. Po pár minutách jsem se tak podívala na naše ruce, na něj, na Martinu a zase na naše ruce a řekla " to je divný."
"Co je divný?" zeptal se. Podívala jsem se na naše ruce, mírně je zvedla a řekla "todle".
"Jo, je to divný". Oba jsme se usmáli. Ale pořád jsme se drželi za ruce. Topila jsem se v jeho krásných, hlubokých, naprosto tmavě
hnědých očích. Ten úsměv, Pořád se usmíval tim sexy úsměvem. Jeho hlas. Pořád se mi díval do očí. I když jsem se koukala jinam. Byl tak něžnej. Zkoumal moje oči, můj úsměv, moje ruce a já zase jeho oči, jeho úsměv, jeho ruce. Byl hodně vysokej, hubenej, krásnej a nehorázně sexy. Když už bylo hodně pozdě večer, položila jsem mu hlavu na rameno. Tak krásně voněl. Nemohla jsem si pomoct. Přitáhla jsem se k němu blíž. On mi ovynul jeho krásnou, hubenou, dlouhou ruku kolem mýho pasu a položil si hlavu na tu mojí, položenou na jeho rameni. Umírala jsem slastí. Nechtěla jsem aby to někdy zkončilo.




Pouhé dva dny a já se zamilovala jako nikdy.
Miluju tě Marku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Takhisis Takhisis | Web | 26. ledna 2009 v 16:06 | Reagovat

Prvotřídně luxusní doják... Proč já mám takovou smůlu? :(

Eh a z hlediska kritika literárního díla ti musím přiznat tvoji neskutečně zajímavou vlastnost - jen máloky de mi stane, že si něco čtu a přitom to vidím před očima. Děj a tak. Jen ti "nej" to u mě dokáží. ;)

2 Rory Rory | Web | 26. ledna 2009 v 21:45 | Reagovat

Kks, to jak si na také myšlienky prišla, to je úplne super! Musím priznať, že tiež som si to uplne predstavovala. Kebyže to urobíš dlhšie, máme nový film :D ale nie, je to fakt super, to nedokáže hocikto... klaniam sa ;)

3 Rory Rory | Web | 26. ledna 2009 v 22:06 | Reagovat

Uz viem...uz som to zistila...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.