jak sme se poznali ... (část první )

13. ledna 2009 v 18:33 | myself |  stories
překlad:


vzpomínám si jak sem nastupovala do vlaku. otec natáhl svou dlouhou silnou ruku a chytil mě za loket. otočila jsem se a usmála se. také se na mě usmál. "dej na sebe pozor zlatíčko. zavolej hned jak přijedeš. mám tě rád. sbohem," řekl na rozloučenou a dal mi pusu.

"neboj se tati. zavolám hned jak přijedu. mám tě ráda. čau," odpoveděla jsem a nastoupila do vlaku. našla jsem volné kupé a posadila se. pohlédla jsem z okna a zamávala otci. cítila jsem slzy v očích. snažila jsem se je za každou cenu zadržet! vlak se rozjel a otec se vzdaloval. setřela jsem si tekoucí slzy po mých tvářích. vytáhla jsem ze svého batohu přehrávač a knihu. poslouchala jsem svou oblíbenou kapelu, a četla moji nejmilejší knížku. v tom se otevřely dveře. myslela jsem si že je to průvodčí a připravila si jízdenku. do kupé vstoupil pohledný mladík, asi tak mého věku. věnoval mi milý úsměv a posadil se.

viděla jsem jak se mu pohybují rty jako by něco říkal. ale nic se neslyšela. uvědomila jsem si že mám v uších sluchátka. rychle sem si je sundala a společně s knížkou sem je položila vedle sebe. "promiň ale neslyšela jsem co si říkal, mohl by jsi mi to zopakovat?" zeptala jsem se, a kousla se do spodního rtu.

" ptal jsem se jestli ti nebude vadit, když si sem sednu" usmál se. chvíli jsem se topila v jeho hlubokých, přesto krásných očích. pak sem se vrátila do reality. uvědomila jsem si co řekl. "jasně že ne," usmála jsem se a odtrhla od něj oči.

"jmenuju se Mike," pořád se na mě díval. jeho úsměv byl ta krásný." já jsem Veronica." věnovala jsem mu úsměv. viděla jsem jak se posunul na svém místě tak, aby byl blíž k oknu. nebo ke mě? "tak kam jedeš Veronico?" zeptal se a koukal se z okna. váhala jsem s odpovědí. vůbec sem ho neznala.

" neboj se, nebudu tě sledovat nebo něco takovýho. jen se ptám kam máš namířeno. já jedu do Dallasu. k mé tetě," pořád se díval z okna. jeho úsměv zmizel, když vyslovil slovo teta. "já taky jedu do Dallasu. ale za babičkou," vypadlo ze mě aniž bych si to uvědomila. už bylo pozdě. slyšel to. zbytek cesty sme si povídali. zjistila jsem toho o něm hodně. třeba kolik mu je. proč jede za tetou a jak dlouho se zdrží.

pak vlak zastavil a já vystoupila. pomohl mi s věcma. babička už na mě čekala. rozloučila sem se s Mikem a odjela s babičkou. doma jsem zavolala otci. kolem půl sedmé zvonil telefon ...

pokračování příště ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.