jak sme se potkali ... (část druhá)

13. ledna 2009 v 18:36 | myself |  stories
překlad:


vzpomínám si že jsem zvedla telefon."halo?" řekl hlas v telefonu. přišlo mi že ten hlas znám ale nedokázalo jsem ho zařadit." ano?" odpoveděla jsem." Veronico? to jsem já, Mike." řekl ten hlas. v tu chvíli mi došlo, čí byl ten známej hlas. usmívala jsem se při pomyšlení, že je to Mike. ten krásnej mladík z vlaku. "ahoj Miku. kde si vzal moje číslo?" nechápala jsem. vždyť jsem mu ho nedávala. " hmm ... víš že moje teta zná tvou babičku? když sem jí řekl že jsem potkal vnučku paní Müllerové, řekla že by tě ráda poznala. a tak mi dala vaše číslo a já ti zavolal," odpověděl svým krásným a příjemným hlasem.

" aha, takže mě chceš pozvat k vám?" zeptala jsem se překvapeně. věděla jsem že by babička chtěla jít taky ale přesto jsem se bála odpovědi. dlouho bylo ticho. pak odpoveděl. " ne ... víš, napadlo nás že by sme přišli k vám. víš, jako já a teta," odmlčel se, "šlo by to?"

" počkej, zeptám se babičky," odpověděla jsem. a hned toho litovala. došlo mi jak dětinsky to muselo znít. "jasně, počkám" odpoveděl. zřejmě už sem moc naivní, že jsem si myslela že si toho všimne. položila jsem sluchátko na poličku a šla za babičkou do kuchyně. "babi, pamatuješ si na toho chlapce, jak se mnou vystupoval z vlaku?" zeptala jsem se babičky. "jasně zlatíčko, co je sním? to on teď volal?" zeptala se babička s milým úsměvem. " ano, znáš slečnu Natálii Brown?" chtěla jsem vědět. "samozřejmě. bydlí pár ulic odsud. chodím k ní pro květiny. Proč?" odpoveděla a podívala se na mě zvláštním pohledem.

"ten chlapec, Mike. je to její synovec. a ptal se jestli by nemohly přijít na návštěvu." odmlčela jsem se a čekala na její odpověď. krátce se na mě podívala. usmála se a řekla, "to není žádný problém. kdy chtějí přijít?" "to nevím. počkej zeptám se" otočila jsem se a vrátila se ke sluchátku.

" Miku? kdy by ste přišli?" řekla jsem do telefonu. doufala jsem že to ještě nepoložil. " víš, napadlo nás že by sme přišli zítra na "kafe" kolem třetí hodiny. hodí se vám to?" zeptal se milým hlasem. "jasně. budeme vás čekat." odpověděla jsem s úsměvem. byla jsem ráda že ho zase uvidím. "uvidíme se zítra" a položil telefon. ani mě moc neděsila představa, že poznám jeho tetu. a pak mi to všechno došlo. vždyť on sem přijde. co tu bude dělat? ne, co tu chce dělat? začala se ve mě vytvářet panika. šla jsem se umýt a pak jsem si lehla.

ráno jsem se vzbudila a šla do kuchyně. babička už byla vzhůru. "babi? dnes k nám přijde Mike a jeho teta na kafe. kolem třetí." došlo mi že jsem jí to včera neřekla. "v pořádku. už se na slečnu Natálii moc těším. dlouho jsme se neviděli. a co ten Mike? zdál se milý." poslouchala jsem babičku jen na půl ucha. když mi došlo že se ptá na Mika, hledala jsem ta správná slova, abych nedala najevo že se mi líbí." jo, je celekm milý. je o rok starší a přijel za tetou, aby jí pomáhal. spíše bych řekla že ho rodiče poslaly za trest" při té myšlence jsem se musela zasmát. babička se začala mračit. nevěděla jsem proč. chtěla jsem se zeptat ale poslala mě do svého pokoje. neochotně jsem odešla.

pokračování příště ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Floppy Floppy | Web | 13. ledna 2009 v 19:06 | Reagovat

to je na mě moc dlouhý.:D

ale hezkej blog..:)

2 Cocotte Queen [100% Královna kokotů...] Cocotte Queen [100% Královna kokotů...] | Web | 14. ledna 2009 v 15:33 | Reagovat

Nooooo, tak to jsis mákla :-) Pěkný to tu máš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.